774 050 413

MUDr. Jiří Krombholz

Jiří Krombholz je český psychoterapeut, supervizor a ambulantní psychiatr. Narodil se roku 1940 v Praze, absolvoval fakultu dětského lékařství, krátce poté pracoval jako pediatr, zhruba rok jako pedopsychiatr a poté přešel na dospělou psychiatrii. Působil také jako soudní znalec. Absolvoval základní psychoterapeutický výcvik v systému SUR (7 let ve skupině dr. Urbana, pod supervizí doc. Skály a prim. Rubeše). Spolu s Jaroslavem Šturmou je vedoucím výcvikových komunit, nyní již po sedmé. Je ženatý, jeho syn je psychiatr, dcera vystudovala anglistiku. Absolvoval také (v 60 letech) základní uměleckou školu, obor lesní roh, zajímá se o psychopatologii ve výtvarném projevu a uspořádal několik výstav prací pacientů.

Co Vás přivedlo k profesi psychoterapeuta?

S psychiatrií jsem začínal v prostředí výrazně biologickém (medikamenty, elektrošoky, insulinové šoky), ve velké léčebně a na nemocničním psychiatrickém oddělení. Výjimkou v tomto prostředí byl dnes již zesnulý dr. Petr Příhoda, který měl cvičnou psychoanalýzu a nabádal mě ke změně pohledu. Také jsem u něj s vlastní psychoanalýzou začal (a bohužel nedokončil), ale psychoterapeutický postoj mi už zůstal.

Jak dlouho se této práci věnujete?

Od roku 1968.

Který úsek Vašeho profesního života byl zatím nejzajímavější?

Právě ten začátek, kdy jsem zjišťoval, že se s pacienty skutečně dá vejít do terapeutického vztahu a že to pomáhá. Řada mých nadřízených měla psychoterapii za zbytečné kecání a zdržování.

Který úsek Vašeho profesního života byl nejtěžší? 

Viz výše. Vybaven psychoterapeutickým pohledem střetával jsem se s postojem své nadřízené, jejíž komentář k mým popisům práce s pacientem byl (pardon) “ále…prdlajz dudlajz” nešlo ale o šikanu, spíše o “nevážení”.

Měl/a jste někdy chuť pověsit práci psychoterapeuta ne hřebík?

Až teď tváří v tvář nepochopitelným postojům vedení České psychoterapeutické společnosti.

Co Vám práce psychoterapeuta dala pro Váš osobní život?

Toleranci, porozumění a schopnost nejít do řešení věcí konfliktem.

Co Vám tato práce „vzala“? 

Mnoho krásných kolegyň - tabu (žertuji), jinak jen čas a kdoví jestli bych ho dovedl využít smysluplněji.

Jaké nejzajímavější setkání s konkrétním člověkem, kolegou, pacientem, klientem se Vám vybaví?

Učitelé - dr. Urban a dr. Příhoda, oba již zemřeli, mám mimořádně vnímavého a vstřícného kolegu a přítele dr. Chytrého. Měl jsem pozoruhodného pacienta, jehož manželka se ukázala být lesbou a chtěla se rozvést a založit rodinu s registrovanou partnerkou. Odmítl, zůstal ve vztahu (a v bytě)s oběma ženami a pečoval o celkem 4 děti, své dvě a dvě “přiženěné. Obě ženy podle rozpisu střídavě poskytovaly sex. Přežil.

Kdo Vás v životě nejvíce ovlivnil? Od koho jste se nejvíce naučil?

Dědeček z otcovy strany, matka, dr. Urban a v posledních letech lektorský tým naší výcvikové komunity v systému SUR.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

V 78 letech? Vydržet.

Co byste vzkázal nové generaci psychoterapeutů?

Vzdělejte se a začněte pracovat v jednom teoretickém systému, a to pořádně a do hloubky. Jakmile čtu inzerát psychoterapeutické ambulance, kde kolega nabízí psychodynamickou, rogeriánskou, KBT a gestalt terapii, tak mám intensivní pocit, že neumí nic. Psychoterapeutický vztah neznamená mít nad pacientem moc.

Co byste vzkázal ČAP?

Milá Čapko, jeď po svým a nenech si do toho kecat.

 

1. května 2018

Upekli jsme pro Vás koláčky (cookies), aby byly naše stránky pro Váš prohlížeč snadno stravitelné.