1) Psychoterapeutická praxe je komplexní, vědomá a plánovaná léčba psychosociálních, psychosomatických a behaviorálních poruch či stavů utrpení pomocí psychoterapeutických vědeckých metod, a to interakcí mezi jednou či více léčenými osobami a jedním nebo více psychoterapeuty s cílem snížit záporný postoj ke změně a umožnit zrání, rozvoj a zdraví léčené osoby. To vyžaduje obecný i specifický výcvik a vzdělání.

2) Nezávislá praxe psychoterapie spočívá v svébytném odpovědném výkonu schopností popsaných výše, ať již je prováděna v soukromé praxi nebo v rámci instituce.

Příloha č. 1, jednání výboru EAP, Syrakusy, 17.-18. října 2003

Překlad originálu pořídil Jan Švehlík, doplnil Jan Hesoun, děkujeme.